Vezměme rýč, krtince pryč!
Podpořený v 1. výzvě (školní rok 2012/2013)
Novinky projektu
16/06/2013 Jednoho dne..
Jednoho dne se náš pan učitel usmyslel, že máme ke konci školního roku málo práce s malými maturitami, závěrečným přezkušováním s přijímacími zkouškami. A tak jsme, pod jeho nátlakem, popadli školní nářadí, jež nám již několikrát chtělo ukrást místní muzeum zemědělství ve středověku a šli jsme na naše nové záhonky. Zprvu vše vypadalo nevinně. Děvčata byla na sklonku „vyučování“ řádně zmučená a chlapci nabiti hormony odcházeli domů. Když v tom se to stalo. Z křoví se vysápal Pepa. Mnozí nyní možná očekávají, že Pepa bude nějaký záškodnický chlapec neb, co hůř, nepřející učitel. To vše by ale bylo nic oproti tomu, kým Pepa doopravdy byl. Na rozdíl od Pepy by záškodník nesnědl většinu čerstvě vysázených kytiček, špenátu, vysetého hrachu, fazolí,… učitel by to nejspíše neprovedl také,…i když s jejich současnými platy….Každopádně, Pepa byl bažant a ne ledajaký. Byl to bažant, který okolo školy chodil pravidelně. Školník ho považuje za přítele a kuchařky za až moc opravdové maso, ty ho ostatně pojmenovaly Pepou, což jasně dokládá, jaký se mezi nimi vyvinul vztah. Nikdo ale neměl tušení, čeho je Pepa schopen. Naší tak pracně zasazenou úrodu zredukoval o téměř 30%, což bylo Pro nás nepředstavitelné. Dny ubíhaly a Pepovy útoky rostly. Až se jednoho dne pan učitel naštval a svolal radu zahrádkářů. Tam po dlouhém a usilovném bádání dospěli k závěru,že nejlepší obranou proti bažantům jsou strašáci. Jelikož se nikdo neměl k činu, donutil učitel jednu dívenku, která jej ještě nezná a tudíž se nechala celá vystrašená přimět k tomu, aby zhotovila strašáka. Povedl se. Od Pepy byl na chvíli klid a děvčata mohla opět moknout v pracovní době bez strachu, že by jejich práce na zahradě přišla díky Pepovi vniveč. Vše šlo hladce dál až do doby, než si Pepa přivedl své dvě bažantí slečny a po nějaké době i bažanťata. A kamaráda…. Našeho strašáka s pracovním názvem Janad se všichni bažanti přestali bát. Nejspíš si zvykli dle hesla Co tě nezabije, to tě posílí. Žrali o sto šest, neřádi!. Náš pan učitel byl smutný. A ještě smutnější byl, když zjistil, že na záhonkách nemůže přes noc nechat hlídkovat žáky. Problémy s Pepou a jeho gangem však nebyly nic v porovnání s tím, co mělo přijít. Monzunové deště ? A v Čechách ? Ještě před třemi měsíci špatný žert. Dnes ? Krutá pravda!! Kde je globální oteplování, když ho člověk potřebuje, bědovali všichni. Již 3. den deště bylo všem, co si prožili peklo v roce 2002, naprosto jasné, co se stane. Co bylo pro žáky základních škol volno a celý den, pokud bydleli na kopci, zevlováním, bylo pro pana učitele peklo. V den, kdy se šlo do školy a stále pršelo, nervozně přešlapoval po kabinetě. V jednu chvíli málem nahnal celou školu bránit rostlinky vlastními těly, ale nakonec si to rozmyslel. Nešlo ani tak o to, že by žáci mohli nastydnout nebo že by se mohli rozlobit rodiče. Hlavním důvodem bylo to, že jsme nejspíš nebyli dost dobří na zakrývání a nejspíše bychom rostliny více zadupali do bahna, které se vytvořilo, než abychom je ochránili. V našem panu učiteli zavládla bezmoc. Dovedete si představit člověka, kterému je líto elektronu, který opouští své kamarády ve valenční vrstvě, aby se mohl stát členem jiného atomu, koukat se na bezmocné rostliny nechané na pospas přírodním živlům a Pepovi? Psal se 5. červen, den, kdy se mnoho Američanů probouzelo z kocoviny a Dobroslavové vládli světu. Na obzoru bylo krásně vidět slunce a obzor byl azurově čistý. Snad poprvé za posledních 14 dní. Pan učitel popadl holinky a rozeběhl se ke svým zeleným svěřencům. Potom, co s nimi promluvil, se otočil a bezeslova odešel. Později, když jsme se ho ptali, říkal, že květiny chtěly odpočívat. A tak jsme ho nechali o samotě. Když v tu ránu našeho kamaráda Odlíka napadl spásný nápad. Uděláme si menší bojovku, řekl a přinesl svoji kuličkovou zbraň, která měla na pažbě vyškrábáno miláček a byli na ní známky častého ukládání do postele vedle majitele. V batohu měl Oldík celtu a na sobě maskáče. Poté, co celtu rozložil a připravil si svoji zbraň, zalehl k nočnímu táboření. My ostatní jsme si řekli, že půjdeme normálně domů a tak další část našeho příběhu znám pouze z Oldřichova vyprávění. Na mokré zemi Olda ležel asi 4 hodiny s překvapivě dlohou trpělivostí. Až najednou ve 22.22 středoevropského času zaznamenal pohyb. Vzal miláčka a přitiskl ho k rameni, zacílil a…. Náhle se před ním objevila armáda bažantů, která se rozeběhla jeho směrem. Miláček začal střílet jako o život, aby je všechny zahnal, když v tu ránu klovlo cosi Oldu do krku. Byl to Pepa. Zahodil Oldovi miláčka a skopl ho na zem. Podle Oldy se z něj stal dvoumetrový bažant, Prý asi posiloval v naší školní posilovně. Olda se ale nedal, vzal svůj mazací nůž na máslo a popadl prvního menšího bažanta, kterého našel a přiložil mu nůž ke krku. Následovala dlouhá mexická plichta, při které padlo mnoho ostrých slov. Olda se však nedal a prý zvítězil. Na kamerových záznamec, které jsou před jídelnou, byla však z onoho heroického zápasu zanamenána pouze Oldova střelba na dva bažanty a potom již jen Oldovo chrápání. Starost s Pepou je, alespoň načas za námi, pomysleli jsme si. Ale co s těmi záplavami ? Dá tohle někdo znovu dohromady? Jiří Klečka, 9.B
19/05/2013 Bažant Pepa.
Je nám líto že nám některé sazeničky usychají ve třídě, ale hojně pracujeme, abychom je zachránili. Pracujeme také na zahradě. Například zaléváme rostlinky, které jsme zasadili a podobně. Na zahradě nám běhá bažant a snaží se nám sazeničky všechny sníst se svoji rodinkou. Naše kuchařky ho pojmenovali českým jménem: PEPA. Proto jsme museli vyrobit strašáka a Pepa se lekl a už ho tam snad neuvidíme. Nyní doufáme všichni, že nám zahrádka vyroste. Jáchym Koníček
19/05/2013 Extra třída je super - výsadba
Extratřída je super, i když musíme dávat pozor, abychom něco nezkazily. Nejdříve si musíme koupit třeba jogurt. Když jogurt sníme, doneseme plastový kelímek do školy, kde do něj nasypeme hlínu a odneseme jej do třídy nebo do kabinetu. Poté zasadíme semínka, pak už jen zalíváme a zalíváme a musíme dávat pozor, aby neuschly. Když je před námi víkend, květiny dáváme doprostřed třídy, aby na sluníčku neuschly. Také pracujeme na venkovním školním pozemku. Zde jsme si udělaly záhony a zasazujeme užitečné rostliny. Například: Pažitku, Ředkvičky, Rajčata a plno bylinek. Museli jsme vysekat zarostlý trávník, rozrýt půdu a pak jsme mohli sázet. Také samozřejmě pravidelně zaléváme. Tomáš Vlach
19/05/2013 Pěstujeme rostliny ve třídě a kabinetě
Začalo to tak, že jsme vyhráli projekt extratřída s návrhem vybudovat hospodářsky užitečné plodiny. Po oznámení, že jsme vyhráli projekt,zajeli 2 lidi do obchodu se semínkama a zeminou,potom jsme dali zeminu do kelímků a zasadili semena plodů.Zaléval jsme je mnoho dní, než něco vyrostlo.Potom několik lidí pracovalo na malém políčku a okopávali záhonky.Nyní plodiny rostou a brzy dorostou ke konci své cesty.Poté bylinky dáme do naší jídelny nebo lidem,kteří o ně stojí. To je plán který se dotvořuje ale ze začátku, když byla ještě zima, museli jsme mít rostliny v kabinetu a hlavně u nás ve třídě. Bylo z nich mnoho nepořádku, doufám že to za to stálo, potom jsme naší třídu vyklidily od té hlíny a nepořádku. Doufáme, že se naše plány vyplní a naše pracovní snaha zúročí. Vypracoval Marek procházka a Petr Hakl
06/05/2013 Návštěva v Obi
Jednoho dne o odpoledním vyučování se náš pan učitel rozhodl, že zotročí své svěřence a vezme je na na dalekou výpravu do Obi. Přišel do třídy, kde byli všichni již připraveni a natěšeni na další vzrušující hodinu dramatické výchovy, kde každotýdně probíráme a rozebíráme všelijaké filmy a připravujeme se na natáčení těch našich, ovšem tehdy nikdo netušil, že namísto toho se seskupíme se skupinou děvčat které měly v tu samou dobu tělocvik. Děvčata již byla větší a vše měli kde měli mít a tak kolem nich byl houf starších chlapců a ty mladší méně dospelí se drželi ve předu a dělali všelijaké skopičinky, které jejich věku nepřísluší. Po mnoha schození devčat do sněhu,překročení bahnitého rybníčku a zničení několika bot jsme konečně došli do Obi kde jsme se rozdělili na několik skupin. Skupinka učitelů a pár vyvolených, kteří se drželi u nich to byla ta která opravdu něco dělala a hledala a nakupovala věci, které byly na náš projekt extra třída potřeba a skupina lidí co pomáhala všude různě po Obi. Tato skupina byla méně udržitelná a na nervy více náročná. Díky bohu pan učitel má oči všude a až na hromadu spadlích květináču ,které svého pachatele náležitě potrestali rychlím zásahem na jeho nohu, a několik škrábanců které nestojí za řeč se opravdu nic nestalo. Květináče jsou v pořádku a na svém místě, kde jestli si je nikdo nekoupil přebývají dodnes a nezbedný žák je snad také v pořádku. Po vyřešení tolik opěvované kauzy květináč jsme se vrátili k našemu prvotnímu údělu a to najít a koupit vše potřebné. Náš košík byl už tak dost plný a pan učitel nepřestával zmiňovat naše finance a coby kdyby někdo něco rozbil. O několik minut po posledním bědování na téma bezpečnost jsme měli vše a blížili jsme se k pokladně když tu najednou napadlo pana učitele, že by bylo potřeba koupit hlavní věc pro kterou jsme přišli a to hnojivo v tu ránu se ozvalo z rozhlasu jméno našeho spolužáka, ze kterého si všichni pořád jen utahují tak zvaném Oldovi Puhovi a osazenstvo ze zš angel se začalo smát. Pan učitel nám ušetřil svůj káravý pohled, který je svým spůsobem ne až tak hrozivý, ale když má člověk štěstí, že ho zahlédne znamená to že vaše dosavadní počínání musí skončit a měli by jste ho přehodnotit. Po důkladném udělení tohoto pohledu úplně všem zúčasněním zjistil, že pro 150 kilo hnojiva nemá dostatečný počet otroků s krycím názvem děti. Musel tedy podstoupit složitou byrokracii za účelem dovozu hromady hnojiva do školy ve které ho už v tu dobu bylo docela dost. Ano ve škole bylo hromady bezceného smradlavého hnojiva, které bylo uschováno z předešlích pěstitelských prací. Byrokratický spor byl po úmorném boji úspěšně vyhrán a celé osazenstvo pochodovalo zpět do škol. Díky rychlé službě nalož přeprav bylo vše na svém místě do druhého dne a rota jménem pracuj víc pracuj ve škole se mohla těšit na další odpolední vyučování s lopatou v ruce.
25/03/2013 Už je tu zase reportáž.
Už je tu zase reportáž. Dnes vám povím o tom, jak jsem vytvářela plakát . Jednou, když jsem byla na obědě, za mnou přišel pan učitel a zeptal se Mne, jestli mám čas a mohu jít s ním do kabinetu. Já řekla, že ano, ale v tu chvíli jsem ovšem pochopitelněnevěděla, co mne ještě čeká. Byla to rulička, ve které byly zamotané podklady na již zmíněný plakát! Popadla jsem je a šla do třídy. Když jsem tam přišla, tak jsem byla mile překvapená, byla tam totiž moje kamarádka Adéla a Terka, které mi s vytvořením plakátu velmi pomohly. Každá se chopila nůžek a začala vystřihovat. A na mne zbylo to nějak sesadit a dodělat. Popravdě jsem nevěděla, jak to má vůbec vypadat! Najednou zazvonilo a museli jsme všichni jít na odpoledku, tak jsme si zbylou práci vzala domů. Večer jsem přemýšlela, jak bych to dodělala a neustále jsme si četla nadpis " Vezměte rýč, krtince pryč " a najednou mne to docvaklo. KRTEK,to je to, co chybí na našem plakátu ! A tak jsem začala kreslit. Celkem jsem nakreslila 3 krtky. Inu, musim říct, jsou vážně povedení! Další den jsme je ve třídě s holkama na plakát dolepila a odevzdala učiteli. Moc se mu líbil a pochválil nás. Jeden krtek visí už u nás ve škole, druhého tenhle týden poběžíme nalepit někam na nástěnku u radnice, zkusíme se tam poptat a zbylého krtkouše bychom rádi vylepili někde v Tescu. Vždyť ti nám taky s naším projektem finančně pomohli!
21/03/2013 Hrábě útočí.
Hrábě útočí. Bylo krásné slunečné odpoledne, ve vzduchu bylo cítit jaro, ne jako dnes, kdy tohle píši a dívám se z okna třídy na těžký mokrý sníh.Ble. Ale raději zpátky k onomu dni. Bylo krásné slunečné odpoledne, ve vzduchu bylo cítit jaro a pan učitel s paní učitelkou se nám snažili názorně demonstrovat, kdo a co má přesně dělat. Tvářili jsme se chápavě a "výklad" nás poměrně nudil, což jsme dávali najevo zíváním a pošlapáváním na místě, opírajíce se přitom o nám přidělené kusy nářadí. Poté, co se nám pan učitel pokusil vysvětlit vše ještě jednou, ti statečnější z nás začali nesouhlasně a výhružně mručet, Šimon, který díky svému temperamentu někdy neudrží nervy na uzdě, odhodil motyku, začal ječet a s rukama nad hlavou lítat po trávníku. Učitel usoudil, že už máme dost:"Pusťte se do práce", zavelel. První to odnesla násada od motyky. Ach, Kajdo, Kajdo.Následoval rýč. Následoval Tomík. Jestli jste někdy viděli v grotesce, jak někdo šlápne na hrábě, tak přesně tohle se stalo Tomíkovi. Druhý den kvetl Tomíkův nos všemi barvami. .Záhonek se zdárně rozšiřoval..Možná, kdyby někdo neměl na nohou boty s podpatky, šlo by to i rychleji. Pan učitel začal vypadat sklesle:"Proč rejete do země ty hluboké jámy? To děláte základy mrakodrapu?" "Jau", ozývalo se co chvíli kolem mě. „ Zručných“ mezi námi přibývalo. .Bylo krásné slunečné odpoledne, ve vzduchu bylo cítit jaro.A my už se všichni těšíme, až konečně sleze ten protivnej sníh, co na něj koukám z okna mojí milované extratřídy.
19/03/2013 Nejen chlebem živ je člověk
"Nejen chlebem živ je člověk" O víkendu jsme vyrazili nakupovat odbornou literaturu pro náš projekt do Luxoru. Někdo by možná řekl, že by si dovedl představit lépe prožité nedělní odpoledne, než nakupovat knížky o "hrabání se v zemi", ale nám-totiž některým jedincům a členům Extratřídy to přišlo vcelku fajn. Možná i proto, že pan učitel, který je zároveň naším patronem, měl s sebou ani ne dvouletého synka, který během poměrně dlouhé jízdy z Modřan do centra bavil osazenstvo tramvaje, tudíž i nás, svým žvatláním a vtipným komentováním drobných událostí. Samotný výběr knih se ukázal jako vcelku náročný úkol. Knihám o zahradničení je totiž v Luxoru věnováno celé "oddělení". Nakonec jsme však s pomocí pana učitele vybrali šest knih, které nám přišly nabité informacemi a zároveň byly psány nám srozumitelným jazykem. Mě osobně nejvíce zaujala knížka Tradiční zahrádka od Ingy-Marie Richbergové. Takže už nezbývá než si přát konečně jaro!
08/03/2013 Návrh zahrady
Díky tomu, že máme předmět konstruování a design, poprosili jsme pana učitele, jestli by nám nepomohl s naším návrhem. Souhlasil, takže jsme příští hodinu hned vyrazili "do terénu", na naši budoucí zahrádku, která byla ještě celá pod sněhem. Pan učitel nám poradil, že se musíme přesvědčit, kde je jižní strana a kam až dopadají slunenčí paprsky, abychom neměli celou zahrádku ve stínu. Udělali jsme si pár poznámek a pustili jsme se do nákresů. Ještěže měl Míra v penále gumy☺Ale nakonec jsme se přece jen shodli na nějaké té podobě, i když skutečnost bude určitě trochu jiná než naše představy. Souběžně naši "encyklopedisté" listovali v chytrých knížkách, co která rostlinka potřebuje, která má ráda přímý sluneční svit, která naopak snese trochu toho stínu. Nákres již máme hotový, teď už jenom čekáme na to, aby slezl sníh a my si mohli "vyhrnout rukávy".
Plán projektu
31/01/2013
Návrh zahrady, nákres, osázení rostlinami,...Tato činnost bude probíhat v průběhu celého měsíce.
28/02/2013
Co rostliny potřebují pro svůj vzrůst - sběr informací,...Tato činnost bude probíhat v měsících leden a únor..
28/02/2013
Nákup semen, substrátu, pařníků.
30/04/2013
Kultivace půdní plochy, ohrazení záhonů. Tato činnost bude probíhat v měsících březen a duben.
30/04/2013
Předpěstovávání rostlin. Tato činnost bude probíhat v měsících únor až duben.
31/05/2013
Nákup rostlin, postupná výsadba dle osevního plánu, nákresu zahrady, specifických potřeb jednotlivých rostlin.Tato činnost bude probíhat v měsících duben a květen.
13/06/2013
Slavnostní otevření "rozkvetlé" biozahrady modřanské komunitě
30/06/2013
Průběžná péče o zahradu. Případná distribuce přebytků zájemcům z modřanské komunity. Tato činnost bude trvalá, bez konečného termínu.
